Digitální umění a nová média

1. Digitální umění a nová média (05)

Aleš Svoboda

2. Počítače a proces

3. 4.1.3.4 Počítače a obraz – počítačová podpora uměleckého procesu

4. Počítač jako pomocník tvůrčího postupu

- rozvíjení stávající uměleckého uvažování
•Zdeněk Sýkora – 1964
•Hiroshi Kawano – 1964
•Colette a Charles Jeff Bangertovi - 1967
•Vera Molnar - 1968
•Edward Zajec - 1968
•Manuel Barbadillo – 1968
•Robert Mallary – 1969
•Manfred Mohr – 1969

5.

François Molnar (*1922, Maďarsko / Francie)
-1946 tvoří ve spolupráci se svou budoucí
ženou Verou Molnar první abstraktní malby
-Do r. 1947 studoval na Akademii
výtvarného umění v Budapešti, pokračoval na
Akademii výtvarných umění v Paříži
-Od r. 1952 začal studovat experimentální
psychologii na Pařížské univerzitě
•1960 spoluzakladatelé Centre de Recherche
d´Art Visuel, v r. 1961 přejmenovaný na
Groupe de Recherche d´Art Visuel (již bez
jejich účasti)1

6.

- pracuje v Ústavu estetiky a věd o umění na
Pařížské univerzitě
- příspívá řadou teoretických statí o vztahu
vědy a umění
- do sborníku DATA: Direction in Art, Theory
and Aesthetics, editovaném Anthony Hillem,
a vydaném v roce 1968 přispívá statí
„Towards science in art (K vědeckosti
v umění)“2
- zabývá se v něm významem sémiotiky,
gestaltpsychologie a informační estetiky
pro umění a věcný přístup k jeho hodnocení

7.

François Molnar: Pravděpodobnostní kompozice (1%, 5%, 30%, 50%) 1968

8.

François Molnar: Simulation d´une
série de divisions de Mondrian
a partir de trois éléments au
hasard, 1959
François Molnar: Quatre éléments
au hasard, 1959

9. Zdeněk Sýkora (*1920, Louny – †2011, Louny, Česká republika)

– malíř a pedagog
– studoval výtvarnou
výchovu a deskriptivní geometrii na
Univerzitě Karlově v Praze
• od r. 1947 zůstává na škole jako asistent
Cyrila Boudy, Karla Lidického a Martina
Salcmana, vyučuje malbu
• 1966: jmenován docentem

10.

– věnoval se především krajině; sledoval
evropskou malbu od postimpresionismu, přes
kubismus a fauvismus
• koncem 50. let tvoří nefigurativně
(stupňující se zájem o barevnou plochu
v malbě, vliv Matisseho), souběžné
s francouzským informelem (Poliakoff,
de Staël)
• na počátku 60. let přijímá geometrickou
abstrakci (např. Šedá struktura, 1962).
• „Princip, kdy každý element struktury je
uváděn do přesných vztahů s ostatními, byl
3
užíván již Cézannem.“

11.

Paul Cézanne:
Hora Sainte-Victoire od Lauves,
1904–06,
olej na plátně, 66 × 81,5 cm,
Paul Cézanne:
Hora Sainte-Victoire od Lauves,
1904–06,
olej na plátně, 54 × 73 cm,
Soukromý majetek, Švýcarsko
Soukromý majetek, Švýcarsko

12.

Zdeněk Sýkora: Strom, 1959,
olej, plátno, 50 × 60 cm
Zdeněk Sýkora: Modrá zahrada, 1960,
olej, plátno, 98 × 120 cm

13.

Zdeněk Sýkora: Bez názvu, 1961
Zdeněk Sýkora: Kompozice I., 1961,
olej, plátno, 135 × 120 cm,
Galerie Benedikta Rejta v Lounech

14.

Zdeněk Sýkora: Šedá struktura,
1962–63,
olej, plátno, 150 × 120 cm,
Zdeněk Sýkora: Struktura
(Černé čárky), 1963,
olej, plátno, 200 x 135 cm?,
Galerie Benedikta Rejta v Lounech
soukromá sbírka

15.

- Odkaz k přístupu Paula Klee (Pedagogický
náčrtník)
- Skladba prvků jako kombinatorická úloha
•1964 – používá počítač k tvorbě struktur
vytvořených z jednoduchých geometrických
prvků předem stanovenými pravidly; spolupráce s matematikem Jaroslavem Blažkem
•Za východisko struktury slouží repertoár
geometrických prvků: kruhy a půlkruhy různé
orientace na čtvercové základně, zpočátku
jsou pouze černobílé

16.

• Pravidla sledují způsob navazování
společných stran prvků:
mohou navazovat/nenavazovat barvou;
mohou navazovat/nenavazovat tvarem
• Prvky jsou hodnoceny podle relativní
„barevné sytosti“ = od nejsvětlejších do
nejtmavších hodnot; podle toho jsou
vytvořeny třídy sytosti 1 – 2 - 3 – 4
• V počátečním zadání je umístěno několik
prvků, stanovena pravidla a určeny plochy
se stupňující nebo klesající sytostí
• Vypočítaná struktura je převedena na skicu

17.

Zdeněk Sýkora: Schéma zadání, náčrt řešení a definitivní obraz

18.

Zdeněk Sýkora: Variace III. (E6), 1964,
olej, plátno, 100 × 100 cm, Galerie Benedikta Rejta v Lounech

19.

a) Rozdělení elementů podle
optické sytosti
b) Případ navazování barvy
c) Případ navazování tvaru
Zdeněk Sýkora: Schématický náčrt a základní elementy

20.

Zdeněk Sýkora: Černo-bílá struktura, 1966,
olej, plátno, 220 × 110 cm

21.

Zdeněk Sýkora: Struktura červená-stříbrná, 1967,
olej, kombinovaná technika, plátno, 200 × 140 cm,
Galerie Benedikta Rejta v Lounech

22.

Zdeněk Sýkora: Studie k obrazu Polychromní struktura, 1968,
detail, sešit LPG-30, č. 4

23.

Zdeněk Sýkora: Polychromní
struktura, 1968,
olej, plátno, 210 × 110 cm,
Národní galerie v Praze

24.

Zdeněk Sýkora: Osmibarevná struktura (šikmá), 1969,
olej, plátno, 150 × 140 cm, soukromá sbírka (Poe_rac)

25. Hiroshi Kawano (*1925, Fu-šun, Čína – †2012, Kóbe, Japonsko)

– k užití počítače ho vedly
filozofické úvahy více než
znalost samotné technologie
nebo vlastní umělecký vývoj
• 1964: zveřejňuje první návrhy, které byly
vypočítány na University of Tokyo s pomocí
digitálního počítače (OKITAC 5090A)
• 1968: své práce vystavil v Evropě na
výstavě Tendence 4, nejpravděpodobněji
jeho první účast na výstavě

26.

– důležitý zdroj inspirace: informační
estetika Maxe Benseho a kybernetika
– Kawano vyučoval estetiku na Metropolitan
College of Air Technology
– pokračoval v rozvíjení vlastních programů
pro výpočet uspořádání barevných osově
spojených pravoúhelníků
- používal výstupy řádkové tiskárny těchto
výpočtů, aby je pak vytvořil ručně
– experimentoval s texty, sochami a hudbou
– publikoval řadu statí o vztahu estetiky,
umění a umělé inteligence

27.

Hiroshi Kawano: Bez názvu, 1964,
(výsledek kreslený ručně)
Hiroshi Kawano: Počítačově
vytvořený návrh, 1964, kvaš, papír

28.

Hiroshi Kawano: Artificial
Mondrian, 1966/67
Hiroshi Kawano: Artificial
Mondrian, 1966/69
kvaš, papír

29. Colette S. a Charles Jeff Bangert (*1934, Kansas, USA) (*19??, USA)

– Colette vzdělána jako umělkyně, Charles
jako matematik i jako umělec. Od počátku
60. let programuje počítače
• 1967 – získání plotteru na Kansaské
univerzitě, při testování vizuálních
výstupů nalézají podobnost s původní
tvorbou Colette, systematické obousměrné
rozvíjení kresebného stylu

30.

Colette S. a Charles Jeff
Bangert: Krajiné svitky, 1967, Colette S. a Charles Jeff Bangert:
počítačová kresba,
Velká krajina: okr a černá, 1970,
34,5 x 27 cm
počítač, inkoust, papír, 84 × 58,5 cm,

31.

Colette S. a Charles Jeff Bangert: Déšť, 1970
pohled na celek + detail, počítačová kresba, černý inkoust na papíru,
25,5 x 279,5 cm

32.

Colette S. a Charles Jeff Bangert:
Modrá krouží napříč černou
(nepřetržitá čarová studie), 1972,
počítač, barevné inkousty, papír,
58,5 × 58,5 cm
Colette S. a Charles Jeff
Bangert: Obklopující obrysy I,
1972, počítač, inkoust, papír,
20 × 20 cm

33. Vera Molnar (*1924, Maďarsko; Francie)

– po studiu malby a získala diplom na
Vysoké škole výtvarného umění v Budapešti
na dějinách umění a estetice
• 1947: hostuje v římské Vile Julie,
následně se stěhuje do Francie
– v letech 1947–60 příležitostně
spolupracuje s Françoisem Molnarem,
(r. 1948 se za něj provdává)

34.

• 1960 – spoluzakládá Centre de Recherche
d’Art Visuel (pozdější GRAV), účastní se
výstavy organizované Maxem Billem
„Konkrete Kunst (Konkrétní umění)“
v curyšském Helmhausu
• 1968 – navrhuje první počítačové grafiky
- Své původní geometrické abstrakce
prověřuje v sériích s postupnými změnami
z hlediska zlepšení jejich estetické
působivosti
- počítač prostředkem ulehčení zdlouhavé
a nudné práce při vytváření variant

35.

Vera Molnar: Počítačové kresby – Čtverce, 000072/00´, 1972, Čtverce
250173/1´, 1973, Čtverce, 071273/21´, 1973
25 x 25 cm, Collection of Brys-Schatau, Brusel, Belgie

36. Edward Zajec (*1938, Terst; Itálie/USA)

– Malíř a grafik
• 1966: Akademie výtvarného
umění Lublaň, Slovinsko
• 1967-68 – věnuje se
minimalismu
• 1968 – práce s počítači, učí malbu, figurální kreslení a litografii na Carleton
College v Northfieldu (Minnesota)
• 1970 – vrací se do Terstu a v Itálii žije
dalších 10 let

37.

Edward Zajec: Bez názvu, 1968,
olej, plátno, 70 x 70 cm
Edward Zajec: Bez názvu, 1968,
olej, plátno, 150 x 150 cm

38.

- V minimalistické tvorbě „experimentuje
s redundancí“ – opakování téhož modulu po
celé ploše obrazu s malou změnou velikosti
nebo náhodným otočením
- Monotónnost a omezená schopnost variant ho
přesvědčila o nepřiměřenosti tradičních
metod, přivedla k využívání počítače
- „RAM“ – čarové prvky jsou rozloženy
v pravoúhlé mřížce v různých prostorových
a rytmických kombinací podle možností
výskytu

39.

Edward Zajec: RAM 15, 1969
čínská tuš, na papíru ComPlot, 30 x 21 cm
Computer: IBM 1620 Plotter: ComPlot DP-1

40.

Edward Zajec: ram 2/6, 1969,
kresba na plotteru
Edward Zajec: ram 2/9, 1969,
kresba na plotteru
Edward Zajec: ram 10/3, 1969,
kresba na plotteru
Edward Zajec: ram 10/4, 1969,
kresba na plotteru

41.

Z katalogu výstavy ACM70, New York, NY 1970

42.

- V sérii „Prostor“ (1969-70) realizuje
vyváženější souhru mezi deterministickými
a náhodnými částmi s cílem vyhnout se
dlaždicovému efektu obvyklému v kompozicích
založených na pravoúhlé mřížce.
- Kompozice v jakémkoliv pravoúhelníku
v poměru ve Fibonacciho řadě; pravoúhelník
se dělí 2 až 8 přepaženími, jejich vztahy
jsou také náhodně určeny Fibonacciho řadou;
síťové spoje se narýsují mezi příčkami,
pokud se mezi sousedy neshodují.

43.

Edward Zajec: Prostor1, 1969,
kresba na plotteru
Edward Zajec: Prostor V.20, 1969,
čínská tuš, papír CalComp, 42,5 x 42,5cm,
Computer: IBM 1130 Plotter: CalComp 563
Edward Zajec: Prostor2, 1969,
Kresba na plotteru

44. Manuel Barbadillo (*1929–†2003, Španělsko)

– vliv knihy N. Wienera o kybernetice, vytváří „vlastní přístup
ke kybernetické vizi světa“
– původní umělecké zaměření na
abstraktní expresionismus
• 1968 – provádí počítačový výzkum malby,
spolupracuje s nově otevřeným Počítačovým
střediskem Madridské univerzity; hledá
objektivní jazyk eliminací subjektivních
prvků = opakování jednoduchého tvaru
v černo-bílých kompozicích.

45.

Manuel Barbadillo:
Meinele, 1965,
akryl, plátno,
126 x 126 cm
Manuel Barbadillo:
Iraina, 1966,
akryl, plátno
(4 panely)
132 × 132 cm
Manuel Barbadillo: Triptych, 1966,
akryl, plátno (3 desky), 168 × 168 cm

46.

Manuel Barbadillo:
Bez názvu, c. 1972,
jehličková tiskárna,
37 × 35 cm
Manuel Barbadillo: Biona, 1968,
akryl, plátno, 122 × 122 cm
Manuel Barbadillo: Elianorses,
1964-1968,
akryl, plátno, 130 x 130 cm

47.

- Základním stavebním prvkem tvar, „modul“;
násobně využíván, opakují se v mřížce
v opakujících se pozicích
- Počítač je pomocí díky své rychlosti, může
vytvářet velký počet návrhů pro studium
a srovnání
- Prostředek systematického odhalování
kompozičních pravidel, výstupy z jehličkové
tiskárny („hvězdičky“), které překresluje
na plátno ručně

48.

Manuel Barbadillo: Corania, 1968-1979,
akryl, plátno, 120 x 120 cm
Manuel Barbadillo: Perena, 1968-1979,
akryl, plátno, 126 x 126 cm
Manuel Barbadillo: Virena, 1968-1979,
akryl, plátno, 120 x 120 cm

49. Robert Mallary (*1917, Toledo, Ohio, USA – †1997, Northampton, Mass., USA)

– studium malířství v Mexico M. a v Bostonu
– po válce pracoval několik let jako
reklamní grafik
• 1947-1967 učil na středních uměleckých
školách a univerzitách (California School
of Art, Los Angeles; Hollywood Art Center
School; University of New Mexico,
Albuquerque; Pratt Institute, Brooklyn,
• 1969 navrhuje sochy s podporou počítače

50.

Robert Mallary: TRAN 2,
počítačové kresby
Robert Mallary: Sycorax, 1962
polyesterová směs se svařovanou ocelí a dřevem, 241 × 119 cm,
Whitney Museum of American Art

51.

Robert Mallary: Quad IV, (1969)
vrstvený mramor, v = 28 cm
Robert Mallary: Quad III, ze série TRAN 2, 1969
počítačová plastika z vrstvené překližky, v = 84 cm

52. Manfred Mohr (*1938, Pforzheim, Německo; Francie/USA)

• Od r. 1963 do r. 1983 žil v Paříži
- Rané práce (do r. 1967): volné abstrakce
• 1967–1969 – subjektivní geometrie, „hardedge“
• 1969: pod vlivem Maxe Benseho a skladatele
Pierra Barbauda začíná pracovat
s počítačem
• 1969–1973 – rané algoritmy, kresby
plotterem

53.

Manfred Mohr: Obraz
C-65, 1965,
tempera, plátno,
55 × 60 cm, Sbírka
Manfred Mohr: Obraz 172/65, 1965,
tempera, plátno, 102 × 125 cm, Sbírka
Daimler Benz AG., Stuttgart
Paula Faccettiho,
Paris

54.

Manfred Mohr: Obraz 3/1267,
„777 MHz“, 1967,
tempera, plátno, 130 × 130 cm
(zničeno)
Manfred Mohr: Obraz 14/268,
„Odrážka“, 1968,
kaseinová malby, dřevo,
142 × 142 cm

55.

Manfred Mohr: P-21, „Proužkové struktury“, 1969,
tuš, papír, 50 × 50 cm

56.

Manfred Mohr: P-26-4, „Inversion
Logique“, 1970,
tuš, papír, 35 × 29 cm
Manfred Mohr: P-28-4, „Inversion
Logique“, 1970,
tuš, papír, 35 × 29 cm

57.

Manfred Mohr: P-49, „Formal Language I“, 1970,
tuš, papír, dřevo, 92 × 92 cm

58.

Manfred Mohr: P-52, „Quark Lines“, 1970,
tuš, papír, 50 × 50 cm, soukromá sbírka, Stuttgart

59.

„Viděno z hlediska intelektu je počítač
zesilovačem idejí, viděno technicky je
kresličem bez konkurence. Přínos počítače
pro umění je tedy naprosto jasný: nutí
umělce k absolutní preciznosti, přesnost se
stává uměleckým prostředkem ztvárnění.“4

60.

Poznámky:
1
Rosen (2010: 94)
2
Hill (1968: 204–209)
3
Sýkora, Z. – Blažek, J.: Computer-Aided Multi-element
Geometrical Abstract Paintings. Leonardo, roč. 3, 1970, s. 409
4
Schmalriede, Manfred: Kunst und Computer , in: katalog Manfred
Mohr, Arbeiten 1960–1988, 10. červenec – 14. srpen 1988,
Reuchlinhaus Pforzheim, ss. 18-24

61.

Literatura:
Davis, Douglas: Art and the future, A history/prophecy of the
collaboration between science, technology and art, New York
– Washington: Praeger Publishers 1973
Hill, Anthony (ed.): DATA: Direction in art, theory and
aesthetics, Londýn: Faber and Faber, 1968
Leavitt, Ruth (ed.): Artist and computer, Morristown, New Jersey:
Creative Computing Press, New York: Harmony Books, 1976
Malina, Frank J. (ed.): Visual art, mathematics and computers,
Selections from the Journal Leonardo, Oxford – New York:
Pergamon Press, 1979
Rosen, Margit (ed.): Bit International: A little-known story
about a movement, a magazine, and the computer's arrival in
art: New Tendencies and Bit International, 1961-1973: ZKM,
Center for Art and Media Karlsruhe - Cambridge, Mass.: MIT,
2010
V&A Pattern – Digital Pioneers, Londýn: V&A Publishing 2009