Staroveka literatura a antika

1. Starověká literatura 3. tis. př.n.l.

2. Ve starověku vznikají první státy kolem povodí velkých řek (Nil, Eufrat a Tigris)

Vznik písma 3. tis. př. n.l.
Literatura Předního východu (nejstarší)
Mezopotamie (Sumerové) 4. tis. př.n.l.
Klínové písmo na hliněných destičkách
Dílo: Epos o Gilgamešovi (král, který hledal
tajemství věčného života),
Chammurapiho zákoník – 1. právní spisy, nechal je
vypracovat a vytesat do kamenné skály král Ch.

3. Staroegyptská literatura 4. tis. př.n.l.

Hieroglyfické písmo, písmo rozluštil r. 1822 Francouz Jean
Francois Champollion
Knihy mrtvých, Vlastní životopis Sinuhetův , Achnatonův
Hymnus na slunce
Hebrejská literatura (1. tis. př.n.l.)
Tvořila most mezi orientální a evropskou liter.
Starý zákon – psán hebrejsky, obsahuje mýtická
vypravování, texty historické, liturgické, právnické a
literární – základ židovského náboženství
Tóra= Pět knih Mojžíšových (řec.Pentateuch) Genesis

4. Indická literatura (2. tis. př.n.l.)

• Posvátné knihy védy (jazyk sánskrt)
• Indické eposy Mahábhárata, Rámájana
Perská literatura (7. st. Př.n.l.)
na území dnešního Íránu, hl. náboženské myšlenky
zformuloval kazatel a myslitel Zarathustra,
sbírka náboženských textů Avesta
Čínská literatura
Čínské znakové písmo, vliv filozofie na literaturu
(konfucianismus, taoismus), Kniha písní
• Básníci: Li Po – verše o víně, přátelství, přírodě
Tu Fu – politické, hospodářské

5. Arabská literatura 7. st.n.l.

Soubor náb. textů – Korán = základní spis
islámského náb. Je zákoníkem muslimů
• z epiky – příběhy Tisíc a jedna noc

6. Antická literatura

• Literatura starověkého Řecka a Říma
• antika z lat. Starobylý
Řecká literatura (8. st.-1.st. př.n.l.)
základ evropské kultury
kalokagathie - soulad krásy těla a duše, ideál
dokonalosti

7. 1. Archaické období (do 6. st.př.n.l.)

Epika
básník Homér eposy Ílias,
Odyssea v 8. st. př.n.l.
(námět Trojská válka, hlavní
postavy: Achilleus X
Hektor, Odysseus)

8. Trojská Helena Paris

9. Znaky homérského eposu

• Rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných
událostech
• Mnoho postav a dějů (+ lyrické pasáže), přirovnání
• Členěn do zpěvů a kapitol
Lyrika:
elegie – píseň s doprovodem píšťaly, vážná
skladba – Archilochos (7.st. přnl.)
milostné písně, pijácké (pro pobavení ), Anakreón
– tzv. anakreontská lyrika (o víně, ženách,
zpěvu..)

10. Osobní lyrika Sapfó - básnířka z ostrova Lesbos

Osobní lyrika Sapfó - básnířka z ostrova
Lesbos
zprávy o lesbické lásce – sb. Písně
(citové vzplanutí k dívkám)
bajky – vyjadřuje lidovou moudrost,
alegorické příběhy o zvířatech –
ponaučení, Ezop – původně otrok,
mrzák – 1. vypravěč bajek
Sborová lyrika (oslava osob)
Pinandros
Epigram (původně oslavný verš,
nápis na hrobě, pak satirická útočná
báseň), Simónidés,

11. 2. Attické období 5.-4. st. př.n.l.

• Vrchol řecké otrokářské demokracie, rozkvět
Athén
Řecké drama
• vzniklo z obřadních her na oslavu boha
Dionýsa (bůh vína a veselí), sbor mužů
převlečených za kozly (řec. tragos=kozel,
tragoidá=zpěv kozlů), předzpěvák=1 herec a
chór, později 2-3 herci (muži)

12. Struktura klasického dramatu

Expozice (úvod)
Kolize (zápletka)
Krize (vyvrcholení zápletky)
Peripetie (zvrat)
Katastrofa (rozuzlení)

13. Řecká tragédie

• Drama s vážným obsahem, spojuje
mluvené slovo, tanec a zpěv,
odvážný hrdina se dostává do
konfliktů s osudem, zákony, v boji
často prohrává a hyne. Forma je
veršovaná, jednota místa, času a
děje.

14. AISCHYLOS

Napsal asi 90
tragédií, zachovalo
se jen 7 s
mytologickými
náměty, námět cti,
konflikt člověka a
bohů

15. Sedm proti Thébám, Spoutaný Prométheus

Oresteia – trilogie, Klytaimnéstra zavraždí svého
manžela krále Agamemnona, její syn Orestés je
povinen pomstít vraždu otce a zabít matku
SOFOKLES
Herec, ze 123 tragédií se dochovalo 7 s mytolog.
náměty,
Antigona – Oidipova sestra plní mravní příkaz,
pohřbí svého bratra Polyneika i přes strýcův
zákaz, odsouzena ke kruté smrti (zaživa zazděná)

16. Král Oidipus Sofokles

Král Oidipus
má osudem určeno zabít
svého otce a oženit se se
svou vlastní matkou, což se
vyplní, přestože jej jeho
otec nechá pochodit v lese,
na Théby se pak snese mor,
Oidipova matka-manželka
spáchá sebevraždu a on si
vypíchne oči a odchází do
vyhnanství
Sofokles

17. EURÍPIDÉS

Z 90 her se dochovalo
17, potlačuje sbor,
větší úloha dialogu,
kritický poměr k
mýtům
Zavádí na scénu „deus
ex machina“ (bůh ze
stroje), nadpřirozený
zásah bohů, náhlé
řešení

18. Euripidés

dílo: Médea – tragédie ženy, která se mstí
nevěrnému manželovi tím, že zabije jeho
snoubenku, jejího otce i dva vlastní syny

19. Řecká komedie

Veselohra se šťastným koncem,
zesměšňuje politiku, morálku lidí,
častá je forma dialogu, vývoj z
žertovných a satirických písní,

20. ARISTOFANÉS

autor komedií, ze 44
dochováno 11
Jezdci, Žáby, Mír,
Ptáci (řeší aktuální
politické otázky,
kritizuje
přetvářku)

21. HISTORICKÁ PRÓZA

• Hérodotos – otec historie, dílo
Historie (o řecko-perských
válkách)
• Thukydidés – zpracoval dějiny
peloponéských válek

22. Aristoteles (384 – 322př.) -

Aristoteles (384 – 322př.) žák Platóna, vychovatel Alex.
Makedonského
• největší myslitel starověku
• pojem – Katarze – 1.
psycholog. vysvětlení –
duševní očista
• spisy Poetika – umění
básnické, výstavba
uměleckého díla
• Rétorika

23. Alexandr Makedonský

Řečnictví+ filosofie:
Démosthenés
filipiky – politické řeči
proti otci Alexandra
Makedonského – Filipu
Makedonském = typ
polemických projevů

24. Platón (427 – 347přnl.)

založil Akadémii, spisy psány formou
dialogu/rozhovoru – mezi učitelem a žákem,
• spisy Faidros (o kráse), Symposion (o lásce),
na Platónovo učení a názory měl vliv

25.

Sokrates (469 –399př.)
• (učitel Platóna) – centrem učení je člověk, jeho
učení poznání, morálka
• Sokrates jako 1. použil kladení otázek
v dialogu – sokratovský dialog, manželka –
Xantipa – hádavá, hubatá, hašteřivá

26. Římská literatura (3. st.př.n.l.- 5. st.n.l.)

Vliv řecké literatury, většinou nepůvodní
Předliterární období (7.-3. st.př.n.l.)
Anály – záznamy z jednoho roku
Zákony dvanácti desek (otrok měl právo číst a psát)

27.

2. Období archaické (3.st.př.n.l.)
Rozvíjí se divadlo a hlavně komedie. Byly ze
současného života. Obvyklá záměna osob.
Dramatici:
Titus Maccius PLAUTUS
Čerpá ze života obyčejných lidí.
Komedie o hrnci, Blíženci, Vychloubačný voják
Publius TERENTIUS Afer
Řeší vážné problémy, komedie Tchýně

28.

Titus Lucretius Carus – spis o přírodě
Lucilius – psal útočné básně Saturae – z toho
vznikla satira
Epigramy – nápis náhrobní, začal se používat v
satiře

29. 2. Vrcholné období – zlatý věk (1.st.př.n.l.–1. st.n.l.)

Konec republiky, začátek
císařství, císař Augustus
Řečnictví:
Marcus Tullius CICERO – největší
řečník, vybroušený sloh,
dokonalá latina (O státě)
Paměti (memoáry):
Gaius Julius Caesar – Zápisky o
válce galské

30. Augustus

Lyrika:
Augustus
CATULLUS – milostná poezie,
ovlivněn Sapfó Láska k Lesbii
Publius Vergilius MARO
• Zpěvy pastýřské (Bukolica)
• Zpěvy rolnické (Georgica)
epos Aeneis – na oslavu
Augustova rodu, Aeneis
praotec rodu
Quintus HORATIUS Flaccus

31. Publius OVIDIUS Naso

• – milostná poezie,
Umění milovat,
mytologická
poezie Proměny
(Metamorfózy) –
báje s motivem
proměny

32. 3. Stříbrný věk – doba císařská 1.st.n.l.

Úpadek literatury, píše se satira a epigramy.
• Satira – Martialis, Iuvenalis
• Filozofie – Seneca, spisovatel, básník, autor
her, (O duševním klidu), vychovatel císaře
Nerona
• Historie – Tacitus – historik (Letopisy, Historie,
Germania), Livius – historik
Petronius – Satyrikon, Hostina u Trimalchiona

33. 4. Období úpadku (2. st.n.l.)

• Marcus Aurelius – filozof, (Hovory k sobě)
• 313 n.l. Císař Konstantin uznal křesťanství jako
státní náboženství
• Suetonius – Životopisy 12 císařů
• Apullius – první evropský román Zlatý osel

34.

• 4.st.n.l. sv. Jeroným přeložil Bibli do latiny –
Vulgata (=lidový)
• Patristika (patrés – svatí otcové), první
křesťanskou lyriku psal sv. Augustýn
• Od 4. st.n.l. římská lit. upadá vlivem křesťanství,
476 n.l. rozpad západořímské říše

35. Středověká světová literatura

(476 n.l. – 14. století)
Evropa byla rozdělena na svět východní a západní.
Východní říše – Byzantská říše s hlavním městem
Cařihrad (Konstantinopol), křesťanství
pravoslavné (ortodoxní).Trvala do roku 1453.
Západní říše – stěhování národů, formování nových
národů a nových státních celků. Hlavní
náboženství – křesťanství, bylo podřízeno papeži.

36. Západní říše

Papež měl sídlo v Římě, bylo to hlavní město
křesťanského světa.
Podle církve je společnost rozdělena ns trojí lid:
duchovní, pány a poddané.
Dle křesťanství je člověk závislý na boží vůli, na
prvním místě jsou náboženské hodnoty.
Hlavní knihou křesťanství je Bible, hlavně Nový
Zákon.

37.

V té době vzniká duchovní epika – legendy (pasáže
určené ke čtení), apokryfy.
Legendy – vyprávěly o životě svatých (hagiografie).
Vzdělání - nízká úroveň, v klášterech, vznikala
poezie i filozofie, kázání, náboženská dramata
Navazovalo se na antickou kulturu, 8. st.n.l. Francký
král Karel Veliký – veškerá vzdělanost ve svém
sídle v Cáchách (Německo).

38. Karolínská renesance

(podle Karla Velikého)
Píseň o Rolandovi - vypráví o hrdinských činech
Karla Velikého i o lásce
Otonská renesance
Další pokus soustředit kulturu na jedno místo, Otta
Veliký

39. 10. století

Vznikají hrdinské národní eposy – hrdinská epika
Hlavní postavou byl středověký rytíř.
Přepracovávaly se i Homérské eposy.
Nejstarší evropské eposy
Anglie - Beowulf (8. st.n.l.)
Francie –Píseň o Rolandovi
Španělsko - Píseň o Cidovi
Německo - Píseň o Nibelunzích
Rusko – Slovo o pluku Igorově (byliny)

40. 11.- 12. století

Vzniká román, vznikl na románském území, mohl
být prozaický i veršovaný.
Tristan a Izolda, Román o růži (oblíbené zvířecí
eposy)
Poezie – lyrická, od 12. st.
populární dvorská lyrika, milostné písně, rytířský kult
a láska ke krásné dámě. Šířili ji po Evropě potulní
zpěváci, v románském prostředí se jim říkalo
trubadůři, v německém minnäsengři, ve
slovanském igrici.

41.

• Středověká lyrika nebyla původní, náměty byly
přepracovávány a přizpůsobovány té zemi, která
je převzala.
• Nejvíce se psalo o Alexandru Makedonském
(Alexandreidy)
Divadelní hry
Vetšinou náboženské, předváděly při významných
svátcích, mysteria – hry o životě a utrpení Ježíše
Krista, mirákula – hry zázračné
Součástí her kánony – vážné zpěvy

42. Staroslověnské písemnictví